Můj rok 2019

Zase po roce tady máme shrnutí. Ač jsem tento rok neměla na blog tolik času, jako bych si přála, tak jsem se rozhodla jej znovu dát do provozu a proto tady přicházím s novým článkem, v pořadí již třetím. 

Zdroj: Canva & Janal's story

V lednu jsem oslavila své 18 narozeniny. Jak dobře víte, tak osmnáctka to je brána do dospělosti. Neřekla bych, že se toho tolik prozatím změnilo. Jasně, můžu kupovat a pít alkohol, kouřit apod, ale já piji příležitostně a nekouřím, takže to vlastně ani nevyužiji. :D

Oslava byla super, sice jen komornější v okruhu mé rodiny, ale byla bezva. Měli jsme i menší fotokoutek, dort, nějaké to pití :) Jsem ráda, že mám kolem sebe právě takové lidi. 

Zároveň jsem ukončila 1.pololetí 1. školního roku, které bych řekla, že bylo celkem nad mé očekávání. A známky ucházející - žádná 4 a 5. 

Začátkem února jsem začala chodit do autoškoly. Řeknu vám, že skloubit školu, autoškolu a ještě později práci, to bylo tedy něco, ale zvládla jsem to! 

O autoškole a o tom, jak se mi (ne)dařilo najdete již na mém blogu v článku Autoškola a Autoškola 2 - aneb vše o zkouškách. Budu ráda, když si je přečtete, zvlášť pokud také procházíte autoškolou. 

Koncem června jsem ukončila svůj 1.ročník na nové škole. A ta škola je super! I když jsem ne vždy chtěla studovat veřejnosprávní činnost, tak si to teď pochvaluji. Je to obor ze života a studuje se tam vše, co v životě každý z nás bude potřebovat. Předměty jako psychologie, právo, veřejná správa jsou velice zajímavé a zpětně jsem ráda, že jsem na tu školu šla. 

Určitě vám o škole ještě někdy napíšu více, mám toho tolik, co napsat. 

V Červenci jsem začala chodit do nové práce! V současné době pracuji jako prodavačka v potravinách - ve večerce. S prací jsem více než spokojená, mám skvělé kolegyně i šéfa. 

Nyní jsem tam už půl roku a snad tady ještě vydržím! Zatím jsem tedy jen brigádně, ale uvidíme časem, třeba se uvolní místo i na stálo. 

Taktéž jsem v červenci získala poprvé v životě svůj řidičský průkaz. Opět je to půl roku, co aktivně jezdím a super! Nemuset se tlačit v mhd, čekat na autobus a mrznout u toho, řídit se podle jízdních řádů nebo čekat, až mě někdo někam odveze. Jedním slovem je to SVOBODA. 

No a v prosinci? To jsem zažila asi ty nejhezčí Vánoce s rodinou. Kapr a bramborový salát byl samozřejmostí. Kupa krásných dárků. 

Na závěr článku vám chci popřát krásný nový rok 2020, který bude určitě ještě lepší než ten stávající! A děkuji vám, že jste se mnou!

Janal's story

Read More

Autoškola 2 - aneb vše o zkouškách

V dnešním článku bych vám ráda napsala všechno o mé závěrečné zkoušce v autoškole. Co si budeme nalhávat, kolik z vás, co už řidičák vlastníte jste ty zkoušky udělali napoprvé? Předpokládám, že moc vás nebude. Doufám. :)

Zdroj: google.com

Testy
První zkoušku jsem dělala hned ze začátku července. Řeknu vám..ty nervy! V naší autoškole to je tak, že jeden den jdete na testy a pokud je uděláte alespoň na minimálně 43 bodů ( maximálně 50 bodů ), tak vás pustí k jízdám a ty máte pak nějaký druhý den.

Na testy jsme čekali opravdu hoodně dlouho až to bylo šíleně únavné. Potom jsme se přesunuli před místnost, kde to odehrávalo. Bylo mi z toho špatně, ale stejně jsem se obávala více toho, že nezvládnu jízdy. Pak zavolali moje jméno a vešla jsem do místnosti. Bylo tam asi patnáct počítačů  a všechny ty nervózní obličeje. Přihlásila jsem se a klikala správné odpovědi. Pomyslela jsem si, že to nemůžu zvládnout, protože takové otázky mi vůbec ale vůbec nic neříkaly. Podotýkám, že doma jsem testy dělala na 43 bodů ( tedy úplná hranice ). Ale pak mi počítač ukázal 48 bodů a já jsem byla v ten moment hrozně šťastná!

Ještě ten den jsem volala svému učiteli v autoškole a domluvila se s ním na jízdách, ty jsem měla hned druhý den.

1.zkouška - Jízdy
Druhý den jsem přišla zase na to samé místo a čekala, co se bude dít. Nejprve jsme dali občanky učiteli a pak jsme se rozdělili, kdo pojede první, druhý a tak. Možná se ptáte, kolik nás bylo - 6.
Já jsem jela 5. Řeknu vám, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, protože jsem do té doby měla spoustu času se uklidnit. Poté jsme šli ještě k autu a opakovali jsme nějakou tu údržbu vozidla, kapaliny, povinnou výbavu atd. a pak jsem už jen čekala, než na mě přijde řada. A je to tady - moje jízda! Pozdravila jsem, sedla si za volant, nastavila jsem vše potřebné a jela jsem. Nervy napnuté, ale říkala jsem si, že to dopadne tak, jak má. Teď vám to trošku zkrátím. Jela jsem asi 10 minut a pak mě vyrazil. Vyrazil mě od zkoušky za to, že jsem se nedržela levého kraje silnice, když odbočuji vlevo a potom jsem nedala přednost protijedoucím vozidlům. Byla jsem tak naštvaná, že se mi to nepovedlo a skončila jsem hned po 10 minutách. ( Normálně se jezdí 30 minut ).

Druhý den jsem volala opět učiteli a domlouvala jsem se na novém termínu zkoušky. Ohlásil mi, že až za 14 dní.

2.zkouška - Jízdy
Tato zkouška byla mnohem lepší. Věděla jsem, jak to chodí,byl i lepší kolektiv a tak. No každopádně zase jsme dali občanky, zase jsme opakovali, vybrali si, kdo pojede první, druhý atd. a zase jsme čekali. ( Na to čekaní si připravte pevné nervy, protože to bylo hrozné :) ). A pak došla na mě řada. Měli jsme paní komisařku, vypadala velmi přísně. Tak jsem si v duchu říkala, že to asi nedám. Smířená jsem pozdravila, sedla si za volat a nastavila vše potřebné. Vyjela jsem, jeli jsme někde po ulicích do kopců, samozřejmě ti to několikrát zdechlo, protože to nemělo otáčky, pak jsem parkovali u supermarketu couváním. Parkovala jsem na 4x! Blbě jsem si nadjela a nebyla jsem schopná to srovnat, ale nakonec jsem zaparkovala úplně vzorově! Naštěstí jsem parkovala jen jednou. Pak jsme dojeli zpátky před úřad. Neřekla mi ani slovo na to, jak jsem jela nebo tak, jen mi podala papír ať to podepíšu a pak řekla: " Vaši jízdu hodnotím jako prospěla".  Byla jsem tak zaskočená, že jsem ani nevěděla jestli tu větu fakt řekla. A řekla.

O den později jsem si v autoškole vyzvedla všechny papíry a šla si vyřídit řidičský průkaz. A teď už jezdím. :) Sice ještě stále s taťkou, ale snad brzo už sama!

Zdroj: google.com

Vám, kteří autoškolu děláte držím palce a těm, kteří ji máte už hotovou přeji mnoho ujetých kilometrů bez nehod! Nebojte se a hlavně jezděte hned jak dostanete řidičák!
Janal's story

Read More

Autoškola

Dneska jsem se rozhodla, že vám napíšu o tom, jak jsem začala chodit do autoškoly.

Pokud právě hledáte autoškolu, tak vám doporučuji, dejte na recenze! Já jsem šla do autoškoly, která je v našem městě celkem známá a slyšela jsem na ni jen kladné recenze. Až se půjdete přihlásit, vezměte si přihlášku a vyplněné potvrzení od lékaře. Jednoduché ne?

Zdroj: google.com

Já jsem se teda přihlásila přes internet a na webu autoškoly byl vypsán termín na začátek února - tedy první teorie. Celkem jsme měli 36 hodin teorie a 28 jízd, bývalá spolužačka měla třeba jen 18 hodin teorie a 14 hodin jízd. Takže je to asi individuální. 

Každopádně. Přišla jsem do učebny, která nebyla nic moc vybavená, stará televize a ještě jsem tam byla sama. Co vám budu povídat, první dojem nic moc. 

Naše výuka probíhala tak, že jsme přišli, asi půl hodiny jsme se bavili s učitelkou, která nám vyprávěla o tom, jak to probíhá při testech, při jízdách s komisařem apod. a poté nám pustila film. 

( Film ještě se starou Felicií :D ) A takto to bylo téměř celou dobu. Až ke konci jsme si jen opakovali, co jsme se "naučili" a v poslední hodině jsme si zkoušeli cvičné testy na internetu. 

Doporučuji stránku eTesty, kde si zadáte, jaký druh testu chcete, A, B, C, D. Určitě stačí, kdy si budete testy projíždět stále dokola a dokola, to mi také nejvíce pomohlo v učení. I když, stoprocentně bych se na to nespoléhala. 

A tahle probíhaly naše hodiny teorie. Teď bych vám ráda přiblížila moje hodiny na jízdách. 

možná je dobré podotknout, že já autoškolu ještě nemám dokončenou. Teorie nám skončila, ale ještě mám polovinu jízd před sebou. 

Zdroj: google.com

1. jízda

Moje první jízda byla příšerná. Absolutně jsem se nemohla rozjet, můj hlavní problém byla spojka. Sedla jsem do auta, učitel mě odvezl na parkoviště a tam jsme se učili rozjíždět a objíždět celé to parkoviště. Poté jsme teda vyjeli do města, což nebyl až tak dobrý nápad, hned na první hodinu. 

Když jsem dojela na místo, bylo mi řečeno, že příště budeme ještě na parkovišti a budeme se učit rozjíždět, protože je to to nejdůležitější v ježdění autem. 

2. jízda 

Parkoviště. Opět to probíhalo stejně, učila jsem se rozjíždět, objíždět parkoviště apod, ale teda nešlo mi to. ( Hlavně, že jsem na začátku řekla, že taťka je řidič z povolání, že snad budu po něm :D ) Tuto hodinu jsem nikam nevyjela. 

Zdroj: google.com

3. jízda

Parkoviště. Ale po této hodině už jsem vyjela pro nějakou slečnu do města, ale stále to nebylo ono. 

V současné době mám 13 jízd odjetých a už se umím rozjet, vyznám se v provozu a zvykla jsem si na tu neustálou pozornost. A jestli mě to baví? Baví, už se těším, až budu sama jezdit. 

Momentálně mám teda strach jak napíšu testy a jak odjezdím jízdy, ale každý si tím prošel a když se nebudu zbytečně stresovat dopředu ( tak, jak já to umím ), tak si myslím, že to bude v pořádku. Určitě vám dám vědět, ale obávám se, že to ještě potrvá. 

A nezapomeňte - alkohol a drogy za volant nepatří!! 

Jak jste to měli s autoškolou vy? Kolik jste měli teorie a kolik jízd? 

Read More

Můj rok 2018

Protože už je rok 2018 téměř u konce, rozhodla jsem se vám napsat, co se v něm odehrálo a v čem byl pro mě tento rok přelomový.

Zdroj: Pixabay.com

Minulý rok jsem také tento článek vydala, tak pokud by jste si ho chtěli přečíst, je zde odkaz.

V lednu jsem oslavila své 17 narozeniny. Protože tento rok byl můj poslední "dětský", snažila jsem se jej užít naplno. Protože až budu "dospělá" přibudou starosti, práce, apod. Však každý z vás určitě vím, o čem je řeč. Ač se těším, že nebudu omezována věkem, podpisem nebo souhlasem rodičů, tak mám strach z takové té zodpovědnosti. Jestli je vše zaplacené, jestli je vše vyřízené apod. Ale zvládl to každý, tak já určitě tak!

V červenci jsem se přestěhovala. Sice bydlím s mamkou, ale bylo to moje první stěhování v životě. Nebudu vám lhát, to zařizování, tolik sbalených krabic a za krátkou dobu. No, nezávidím nikomu kdo se právě stěhuje, nerada bych si to v brzké době zopakovala. Bydlíme teda v bytě ve městě. A to je další změna. Z vesnice jsem přešla do města. V prvé řadě je to nezvyk, ty auta, lidi, ale dá se na to zvyknout. Jediné s čím ještě nejsem vyrovnaná - jsou sousedé. Vždycky jsme bydleli sami a když začne někdo mluvit nebo chodit a já to slyším, tak je to něco nového. Ač tady bydlíme 5 měsíců, tak jsem si na to ještě nezvykla.
A kdybych měla porovnat jestli byt nebo dům, tak rozhodně dům. A jestli vesnice nebo město, tak rozhodně vesnice!
Jak jste na tom vy se sousedy? Bydlíte na vesnici nebo v bytě?

V září jsem začala znovu chodit do školy. Byl to sice spontánní nápad v srpnu, asi týden před začátkem školy, ale vyšlo to. Nechtěla jsem už sice chodit do školy, ale chtěla jsem sobě i rodičům dokázat, že když si za něčím jdu, tak to dokážu. Navíc, jak tak sleduji, tak vzdělání je v profesním životě docela dost potřebné. Začala jsem studovat dálkově, protože na denní studium jsem chodit už nechtěla a obor je Veřejnosprávní činnost. Pololetí už mám skoro ukončené a známky zatím dobré :D Asi jen jedna 4 :)

V říjnu nám do domácnosti přibyl mazlíček. A tím je kočička - kotě. Jmenuje se Cassie a momentálně má 4 měsíce. Pořídili jsme si ji od nedalekého chovatele. Je z dobrých rukou, žádná množírna. :) Odčervená, očkovaná. Co vám budu povídat, je to čertík :D Lítá sem a tam, někdy ty její nálady vůbec nechápu. Ale jsem šťastná, že ji mám. Není nic lepšího, než němá tvářička.

Jo a málem bych zapomněla. Je to britská modrá kočka.

Zdroj: Vlastní

A posledním přelomovým v roce 2018 byl konec v práci. Nebyla mi prodloužena smlouva a proto jsem tam skončila. Práce mně bavila, byla zajímavá a rozhodně bych se chtěla tímto směrem nadále ubírat. Určitě bude článek zaměřený na tuto práci, kde zhodnotím celý ten rok v zahradnictví. Momentálně jsem znovu v evidenci na ÚP a hledám práci.


Na konec článku, bych vám chtěla napsat mé předsevzetí. Ty letošní samozřejmě jsem nesplnila, ale do nového roku si dávám jen jedno - zhubnout, začít žít zdravě!  Chci to formou krabičkové diety. Vím, že to bude mazec a dlouho mi bude trvat, než si na to zvyknu, naučím se vše počítat, odvažovat, ale ten výsledek za to stojí!

Zdroj: google.com

Všem, kteří by chtěli krabičkovou dietu držet se mnou, tak bych vám ráda doporučila 2 knížky.

1.) Domácí krabičková dieta od Aleny Doležalové
Je to nejlepší knížka, kde je popsané, co je to za dietu, tabulky kalorií, recepty apod. Pro začáteční i pokročilé určitě must have!

Knížky jsou celkem tři. Cena je cca. 230 kč/ks.

Zdroj: google.com

Zdroj: google.com

2.) Důvěrný deník dietářky

Najdete v něm různé motivační "citáty", úkol typu: nakresli, vybarvi, napiš, doplň, na každý týden sloupečky, kde si zapisujete svůj jídelníček a na další stránku cvičení a nové recepty. Je to děláno na 30 týdnů. A určitě to každému pomůže sledovat, co kdy jedl, cvičil a je tam hodně motivace a inspirace. 

Knížku jsem koupila v Levné knihy za 129 kč. 

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní

Zdroj: Vlastní 

Zdroj: Vlastní

Nakonec už mi nezbude už nic jiného než jen vám popřát hodně štěstí, lásky, zdraví, spokojenosti, rodinné pohody, pracovních i osobních úspěchů a všem, kterým se tento rok moc nepovedl přeji, aby ten rok 2019 byl lepším. A mnoho úspěchů při plnění těch novoročních předsevzetí! :)

Zdroj: pixabay.com

Děkuji za každý jeden komentář, za každé jedno přečtení článků. 

Mám vás ráda a budu se na vás všechny těšit v novém roce 2019! 

Janal's story

*Není zde žádná spolupráce*

Read More

17 věcí, co jsem se naučila za 17 let života

Je to neskutečné, jak čas letí. Ještě nedávno jsem byla malou holkou s velkými sny, ale teď jsem už skoro dospělou. Je to neuvěřitelné, ale už je to pár dní, co jsem oslavila své 17 narozeniny. Tím dnem mi začal poslední "dětský" rok. Je to šílené. Za rok už se nebudu moct vymlouvat na to, že jsem ještě dítě, že tomu nerozumím a hlavně, že mě živí rodiče. Na dospělost se těším. Bude to nová životní zkouška, nová etapa života, ale vím, že budu muset bojovat. Jako milovnice citátu jsem si letos do diáře napsala následující citát, který všichni v mém věku zajisté pochopí.

" Až jednou půjdeš přes most života, který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej. Podívej se na řeku života, která pod tebou tvoří víry. Postůj a podívej se. Touto cestou půjdeš naposled, nemůžeš se už vrátit. " 

                                            - John Lennon

A teď k článku. Rozhodla jsem se vám napsat svých 17 věcí, co jsem se naučila za 17 let života.
Vše píšu tak, jako bych to psala já do deníčku. Je to záměr. Konec konců, blog je můj deníček.

1. Hledat chyby nemusím jen na sobě.
2. Znalost psychologie hraje v životě velkou roli, ač si to ne všichni uvědomují.
3. Nikdy se nemám svěřovat lidem, kteří "hrají", že jsou kamarádi. Spálíte se. 
4. Ne vždy všemu mám věřit. Proto ověřuji na ověřených zdrojích.
5. Šetření - Vyplatí se to. Není nic lepšího, než si za vlastní peníze pořídím něco hezkého. 
6. Musím najít své pravé já. Samu sebe jsem hledala opravdu dlouho a můžu s čistým štítem říct, že jsem se konečně našla a jsem se sebou spokojená, taková, jaká jsem.
7. Nemám dávat na rady ostatních. Ne vždy se to vyplatí. 
8. Nikdy si nemám dávat předsevzetí! - Nesplním ho. ( No, každopádně letos ho mám zase. :) ) 
9. Neutrácej za blbosti. Čím jsem starší, tím jsem se naučila neutrácet za blbosti. Kdybyste věděli kolik peněz jen tak proletělo v papírnictví a to jen proto, že jsem si chtěla hrát na školu. 
10. Ne vždy musím mít to, co chci. Díky tomu, že rodiče mi ne vždy vyhověli v tom, co jsem chtěla, tak nejen, že nemám tolik věcí, ale naučila jsem se být skromná, nepotřebuji toho moc k životu a když něco chci, musím si na to vydělat. 
11. Vše si musím zapsat! - zapomínám. Jak je hodně věcí, raději si to napíšu, než abych na to zapomněla. 
12. Ukládat si fotky na flešku. Ať z pc nebo mobilu nezmizí. 
13. Hledat práci na internetu není tak výhodně, jak je prezentováno. Nejlepší je vzít si životopis a obejít firmy přímo s osobním kontaktem. 
14. Musím si užívat každé chvíle se svými blízkými. Nikdy nevím, kdy to je naposled. 
15. Nikdy nesmím říkat něco, čeho budu později litovat. 
16. Pokud něco nevím, musím se zeptat - nehrát si na chytrou. 
17. Život mě naučí nejvíc. 

Vím, jsou to minimální poznatky, ale myslím si, že jsou důležité. A jak píšu v bodu 17 - Život nás naučí nejvíc. Takže nemějte strach, když vám něco nepůjde a nebo nebudete něco vědět. Dozvíte se to, až bude čas. 

Co vy jste se naučili za svůj život a co třeba máme společně? 

Janal's story

Read More

Můj rok 2017

Nejdřív asi začnu omluvou. Velmi jsem se těšila na blogmass, ale bylo to tak náročné, že jsem u 6 článku skončila. Bylo toho hodně v práci, doma také něco, no prostě to nevyšlo. Tak doufám, že třeba příští rok to alespoň zkusím znovu. :)

Rok 2017 byl pro mě v mnoha věcech velmi zlomový a ráda bych se o ty zlomky mého života s vámi podělila.

Zdroj: Pixabay

Leden

Slavila jsem své 16 narozeniny. Neměla jsem nějak velkou oslavu, vlastně ani se známými, ale jen posezení u jednohubek a chlebíčků doma v obýváku s rodinou. Nepotrpím si na velké akce, takto mi to velmi vyhovovalo.

Koncem měsíce jsem ukončila studium. Toto je pro mně jeden z největších zlomků mého života. Obešli jsme s rodiči pár škol a žádná mi neseděla. Ač to byly obory, které se mi líbily, zajímala jsem se o ně, tak to nevyšlo. Věděla jsem, že nechci na internát, že nechci někam daleko dojíždět ( protože bydlíme na vesnici a musela bych nějak dojet do města a pak zase někam za školou. Chápu, pro někoho to je normální, ale pro mě by to bylo velmi složité. Vzhledem k tomu, že se mi nedařilo a nechtěla jsem dál pokračovat jsem se rozhodla školu ukončit. A to právě v pololetí. Ve škole jsme se rozloučili. Dostala jsem květinu a něco jako fotoalbum. Na tento den budu i nadále vzpomínat.

Únor 

V tento měsíc jsem se byla přihlásit na pracák. Bylo to pro mně něco úplně nového, něco, co neznám. Takže mě zaevidovali, přidělili mi zprostředkovatelku a bylo to. Od té doby jsem chodila, co 3 týdny.

Březen 

Koncem února a celý březen jsem hledala práci. Psala jsem do různých firem a buď mi neodepsali a nebo práce pro mně nebyla vhodná. Tak jsem hledala a hledala ...

Duben

... až jsme našla. V dubnu jsem našla inzerát na prodavačku zmrzliny v cukrárně. Tak jsem tam napsala a asi o dva dny později mi volala paní vedoucí, že se mám dostavit, že si mě vyzkouší.

Byla jsem ráda. Byla to moje první oficiální pracovní zkušenost. Odpracovala jsem asi 5 směn, bez jakýchkoliv potíží. Těšila jsem se zase do práce ( ano, tato práce mě bavila - ale o tom budu ještě psát článek ) a v tom zvonil telefon, že nemám chodit a mám si přijít v květnu pro výplatu.

Květen 

Tak jsem si pro výplatu přišla a tam na mně čekala výpověď. Důvodem prý byla nedostatečná praxe. ( Jaká může být praxe při prodeji zmrzliny? :D )

Dále jsem měla svátek, takže taky taková menší oslava.

Červen 

Kromě znovu hledání práce se nic nedělo. Byl to docela nezáživný měsíc. Každopádně jsme byli u tety v Český Budějovicích a bylo to super.

Červenec 

V tomto měsíci jsem byla poprvé na motivačním kurzu od pracáku a do života mi to dalo hodně. Šla jsem tam s tím, že to bude další blbost, ale právě naopak.

A jako další...našla jsem si práci v zahradnictví! Kde jsem mimo jiné až do teď.

Srpen

Má druhá pracovní zkušenost. Byla jsem v zahradnictví na 3 dny, aby si mě odzkoušeli a musím říct, že super! Tato práce mě baví a je fajn.

Září

V září jsem oficiálně nastoupila do zahradnictví a začala pracovat.

Říjen 

V říjnu se toho moc nestalo. Vlastně vůbec nic. Byl to pracovně velmi vytížený měsíc - dušičky. A to pro zahradnictví je něco, kde se pořád jen kmitá a pracuje. :)

Listopad

V listopadu se také nic moc nedělo, kromě práce. Chodila jsem na procházky po lese, na listí, se psem a zkrátka si užívala rodiny.

Prosinec

Od prosince jsem dostala další smlouvu. Měla jsem po zkušební době a tak mám smlouvu na rok až skoro do konce roku. Takže jsem moc ráda, že nemusím už nic hledat.

Další velkou událostí byly Vánoce, které jsem si velmi užila. Otevřela jsem nespočet dárků a viděla jsem nespočet úsměvů.

A zítra 31.12.2017? Je poslední den v roce. Opět budu v kruhu rodiny slavit s friscem v ruce. :D

Jak budete Silvestr slavit vy? Doma? S rodinou?

Do nového roku 2018 vám všem přeji mnoho štěstí, zdraví, lásky, rodinné pohody a hodně úspěchů, ať už ve škole, v práci, na blogu či youtube kanále. Zkrátka se snažte si nový rok užít! Může být jedinečný! " Život se nepíše, život se žije! " 

Zdroj: Pixabay

Janal's story

Read More

Odchod ze školy, pracák a hledání práce

Ahoj! 

V dnešním článku bych vám chtěla napsat všechno o tom, jak jsem odešla ze školy, co bylo potřeba zařídit a jak jsem si našla práci. 

Všechno to začalo tak, že jsem se v lednu rozhodla, že ve studiu pokračovat nebudu. Důvodů bylo opravdu hodně, asi největší byl ten, že jsem chtěla pracovat. Studium mi nešlo, nebavilo mě, neviděla jsem v něm smysl. Já jsem taková, že když mi něco nevyhovuje, tak odstoupím a právě to jsem udělala i tady. 

Nejprve jsem se poradila s rodiči, co dál, jestli mě v tom podpoří atd. A pak jsem s rodiči šla za třídní učitelkou. Společně se to vyřešilo s tím, že v pololetí odejdu. Rozhodovala jsem se jestli přece jenom nemám jít na jinou školu. Přece jenom je gympl těžký. Ale stejně jsem se definitivně rozhodla odejít. 

Když nastal den, kdy jsem byla naposled ve škole, tak se se mnou všichni hezky rozloučili , popřáli štěstí a já jsem odešla. A tady začal pro mě pracák. 

Na pracák se musíte zaevidovat nejpozději do 3 dnů od ukončení školy, pracovního poměru apod. Hned druhý den jsem tam zašla, vyplnila asi sto různých papírů a podepsala. Hned potom mě poslali za zprostředkovatelkou. Paní mi vysvětlila všechny důležité věci, podepsala jsem opět další papíry a šla jsem domů. Od té doby jsme se scházely asi po 14 dnech, tedy 2 krát měsíčně. Mezi tím jsem si hledala práci. Věděla jsem, že to nebude nic lehkého a že hlavně nic moc nenajdu. Ale nebránila jsem se žádné práci, přece jen v 16 letech si nemůžu vybírat. 

Po asi 3 měsících jsem našla inzerát, kde paní hledala brigádnici do října do cukrárny na prodej zmrzliny. Samozřejmě jsem poslala svůj inzerát a druhý den mi paní volala. Domluvily jsme se na schůzku a ještě ten den si mě tam nechala. Práce mě velmi bavila. Prodávala jsem zmrzlinu, vařila kávu, uklízela...prostě vše krom prodeje zákusků. Na směně jsme byly vždycky dvě, aspoň jsme si mohly ve volných chvílích povídat. ( :) Vím, že by se to asi nemělo, ale dopoledne moc lidí nechodilo. ) Odpracovala jsem asi 5 směn a pak mi vedoucí oznámila, že končím pro nedostatečnou praxi. Upřímně jsem byla fakt naštvaná, protože jsem práci potřebovala, pracák na mě tlačil a navíc jsem si říkala: " Jak pro nedostatečnou praxi? Copak ke zmrzlině potřebuji praxi?" Takže jsem byla zase bez práce. Na pracák jsem donesla výpověď a hledala jsem další práce. 

Samozřejmě, že jsem opět nic nemohla najít, ale o měsíc později nás s rodiči doma napadlo, že bychom se mohli zeptat v nedalekém zahradnictví. A co se nestalo? Mám práci! Sice čekala jsem na to asi měsíc, ale podařilo se a teď už to budou 3 týdny, co tam pracuji. To to letí! Jsem nesmírně ráda, že jsem teď tady, protože jsem fakt šťastná a baví mě to. Navíc jsem se rozhodla, že až mi bude 18 let, tak bych si chtěla udělat akreditační kurz Florista. Sice není úplně levný, ale za tu práci to stojí! 

Teď taková poznámka na závěr. Pokud se taky trápíte ve škole, nebaví vás to a chcete skončit, nebojte se toho! Není to žádná věda a za to, že budete pak šťastní to stojí. 

Vím, že možná teď to vidím jednoduše, ale až budu mít 18, tak to bude lepší a i se základkou se dá najít práce. Většina lidí si myslí, že ne. Když se trochu uskromníte, tak to půjde. Je tolik pozic, kde bych se mohla umístit. Momentálně mám jen omezení v tom věku, ale rok a něco uteče a už mi bude 18. Fakt, nebojte se. Vyzkoušejte to a konec konců se do školy vrátit můžete vždy. 

Janal's story

Read More

Sebepoškozování a já?

Ahoj! :)
V minulém článku jste četli něco málo o mé nemoci, ale v dnešním článku se chci zabývat tématem sebepoškozování, které bylo u mě na denním pořádku.

Předem upozorňuji lidi, kterým toto téma vadí nebo nedělá dobře, ať to raději nečtou.

V době mých depresí, problémů a toho všeho jsem byla tak nešťastná z života, že jsem se dostala k tomu, že bych se chtěla řezat. Na internetu jsem hledala jaké jsou možnosti ( druhy sebepoškozování ), vybírala jsem jaký bude pro mě nejlepší a jak to udělám. Dále jsem si hledala pozitiva ( těch opravdu moc není, vlastně v podstatě žádné ) a rizika ( těch je naopak hodně ). Samozřejmě jsem si uvědomovala, že to co chci udělat, není vůbec správné, že to dělat nemám a bude mě to jednou mrzet, jenže já jsem byla v takovém "tranzu", že mi bylo všechno jedno. Bylo mi jedno jestli ještě dýchám.

Úplně ze začátku jsem si vzala něco tupého ( např.pravítko ) a snažila jsem se tím dělat pomyslné čáry, pak jsem přešla k něčemu ostřejšímu. Ideální byl šroubek nebo připínáček na nástěnku. Když jsem to dělala pečlivě, začala i téct krev.

( Jen abych to upravila na pravou míru..nikdy jsem se neřezala tak, že bych to musela nějak vázat obvazem, jít zašít nebo tak, spíš to bylo jen škrábaní a krev tekla minimálně. ) ↑ i ↓

Samozřejmě mi to po nějaké té době nestačilo. Přitvrdila jsem. Přesunula jsem se na žiletku. Milovala jsem bolest, takže mi to vůbec nevadilo. A takhle to šlo něco přes 2 roky.

Fotka není moje

Kamarádka si toho všimla a samozřejmě zasáhla. Bylo ji to líto a nechtěla ať se trápím. Já jsem pomoc nechtěla, ale sama jsem alespoň psala do psychologických online poraden, kde mi nejednou pomohli ( Viz. www.elinka.iporadna.cz ). Doma to nikdo do teď neví. Párkrát jsem měla jizvy na zápěstí, ale to jsem schovávala za dlouhé rukávy a nebo náramky. Jsem ráda, že se to nakonec nikdo nedozvěděl, teď by mě to mrzelo.

A jak už to u takových lidí bývá, začala jsem přemýšlet o sebevraždě, ale nakonec jsem se na nic nezmohla. Ne, že bych to nedokázala, ale zjistila jsem, že mám pro co/koho žít!

Díky tomu jsem ztratila plno přátel. Všichni, které jsem potřebovala utekli a zůstala jenom jedna. Pak se to všechno nějak uklidnilo, přešla jsem na jinou školu a začala jsem se z toho dostávat. Hodně mi pomohla moje nejlepší kamarádka a (teď už bývalý) kamarád. A za to jsem jim vděčná!


Řezat se byla největší chyba mého života. Nikdy bych do toho nechtěla spadnout znovu.

Pro ty, kteří se také řežou:
Nechci nikomu diktovat co mají nebo nemají dělat. Z vlastní zkušenosti vím, že takové řeči jsou k ničemu. Jenom bych chtěla říct, že jednou toho budete litovat a zůstanou vám nejrůznější jizvy po těle a pak se vás každý bude ptát na jejich příběh a co řeknete? Buďte rádi za to jací jste a važte si okamžiků bez nějakých bolestí, zbytečného trápení a stresu. 
V případě potřeby vyhledejte pomoc. Jsem ráda za to, že já tento případ nejsem. Dostala jsem se z toho sama a to mě ještě více posílilo! Bojujte!  

Jana

Read More

Boj s nemocí, aneb jak to všechno začalo?

V tomto článku bych se ráda věnovala problému ( nemoc ), který mám. Moje nemoc trvá už asi 7 let. Jedná se o sníženou funkci štítné žlázy. První 3 roky to bylo docela v pořádku, ale s přibývajícím věkem stoupala i váha ( a ne málo ). V mých 13 letech na mě přišly samé urážky, nadávky jak jsem tlustá, jak si nikdy nenajdu kluka apod. Většinou to byli lidé, které jsem neznala a oni mě také ne. Snažila jsem se jim vyhýbat, ignorovat to co říkají, ale ne vždycky to šlo. Když už jsem fakt nemohla, tak jsem aspoň řekla: "Co když mám nějakou nemoc? ". Ale ani toto nepomohlo, naopak. Do teď se setkávám s tímto problémem a jelikož jsem ve věku, kdy si hormony dělají co chtějí, tak si to vše velmi beru, hodně večerů sedím doma, zamčená v pokoji, brečím a bojím se druhého dne, kdy zase budu muset vejít mezi lidi a poslouchat urážky.

A takto vznikly moje první deprese.

Deprese trvají do dnes. Byla jsem tak nenáviděná, že spolužáci se mnou nemluvili, kamarádky jsem ztratila a dlouho po tom žádné neměla. A z kluků už vůbec ne. Pomalu jsem začala nenávidět sebe, nenávidět lidi kolem sebe a celý život. Na sociálních sítích, jako je třeba ask.fm, jsem zažila kyberšikanu.

Příklady:

Proč dáváš všem sežrat jak si skvělá. Jaká si chudinka .. jak se řežeš .. jak tě nikdo nemá rád ... bobišku .. jsi jen hnusná kopie .. snažíš se být jiná ale pořád si jen nula .. nicka, co nic nedokázala .. dokáže jen kopírovat a nutit lidi, aby ji litovali .. NULO!

Né .. já o tobě vím skoro vše! "Nech mě žít normální život, v klidu a pohodě. !" ← Toto ani ty nezvládáš .. :D "Zalez někam a už nevylízej" ← Spíš ty ne? ty špeku hnusný .. ! Chceš být jako ostatní .. ale nikdy nebudeš .. KOPÍRÁKU!!

Zalez do díry a neukazuj ten svůj ksicht ... jo promiň .. on to není ksicht ale prdel! :D :*

( Do teď nevím kdo to psal, ale poznamenalo mě to na celý život. ) 

To všechno mě hodně vzalo. Dostala jsem se na úplné dno. Nesla jsem to hodně špatně  a proto jsem se dostala až k tomu nejhoršímu - sebepoškozování. ( Ale o tom až příště )

Zdroj: google.com

Je to takový první článek o mém životě, tak doufám, že vás to nijak neodradí..

Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů ( popř. na email ) jestli jste zažili něco podobného a jak jste to nesli. 

Moc děkuji! :)

Read More